Své stránky jsem založila, abych vám nabídla svou pomocnou ruku a touto cestou vás podporovala ve vašem pozitivním přístupu.

Mám značné množství inspirujících knih, které mi pomáhají v mém vlastním životě. Tyto knihy mám velice ráda a vždy, když jsem se dočetla něco pěkného, jsem měla potřebu předat ty myšlenky dál. Počet lidí v mé blízkosti je však kvůli mému současnému zdravotnímu stavu velice omezený, jsem tedy velice šťastná, že jsem našla způsob, jak tak mohu činit a přispívat k dobré věci – šíření pozitivní energie.

Pozitivní přístup a já

Jmenuji se Renata Adamová a jsem již více jak 30 let šťastně vdaná. Máme s manželem 32letého syna. Ke šťastnému manželství jsme se dopracovali postupně. Pozitivní přístup nám po celou dobu velice pomáhal. Při výchově syna nebo při naplňování našeho životního snu bydlet v krásném domě, který bude splňovat všechny naše požadavky a hlavně v současnosti, kdy jsme museli vše úplně změnit.

Oba s manželem jsme měli svou práci, která ačkoli byla náročná nás velice naplňovala a oba jsme žili s vědomím, že v této práci nejspíš vydržíme až do důchodu. Manžel měl ve svém oboru velmi dobré výsledky a rozjetou kariéru. Jak moc jsme se však mýlili. Na jaře 2008 stačila jen jedna jediná vteřinka a vše bylo úplně jinak.

Manžel se právě chystal znovu do práce a já byla v obývacím pokoji. Najednou jsem měla pocit, že mi zvoní mobil, který jsem měla v patře. Šla jsem se podívat, kdo mi volá, ale byl to omyl. Při chůzi zpátky dolů jsem na schodech uklouzla. Narazila jsem si ledviny, nalomila žebra a ohnula si kostrč, kterou jsem už od předchozího úrazu z mládí měla dvakrát zlomenou. Přijela rychlá… Od té doby nemohu sedět déle jak 15 minut nebo stát na místě. Proto převážně jen ležím nebo musím chodit či „něco“ dělat, u čeho se nestojí či nesedí. Musela jsem opustit svou milovanou práci a odejít do invalidního důchodu. Taky manžel ukončil svou kariéru, aby mi mohl být v těch nelehkých chvílích na blízku.

A byl to právě pozitivní přístup, který nám pomohl. Manžel po 14 měsících strávených se mnou doma si nakonec našel práci, která ho nyní velmi obohacuje. Já jsem zvládla několik kursů a školení, kde jsem potkala spoustu krásných a zajímavých lidí, které bych při svém dřívějším zaměstnání nikdy nepoznala. Dokonce jsem 6 měsíců dokázala pracovat. Asi Vás zajímá, jak jsem to mohla zvládnout. Nebylo to lehké, protože jsem se musela naučit, že nebudu splývat s davem jako dřív, ale každý o mě bude vždy vědět, když někde budu, protože si všude s sebou nosím své lehátko, na kterém pak ležím.

Náš syn je silný dyslektik a má i všechna ostatní „dys“. V době kdy začal chodit do základní školy však naše školství nemělo s touto poruchou ještě žádné zkušenosti. My jako mladí rodiče také ne. Bylo to období, ve kterém manžel byl značně pracovně vytížený a tudíž velmi často přepracovaný. Navíc mi zemřel můj tatínek, kterému by v  15. 7. 2013 bylo přesně 100 let. Téměř dva roky jsem z toho všeho byla v hluboké depresi. Nevěděla jsem jak dál. Naštěstí jsem potkala svou třídní učitelku ze základní školy, které jsem se svěřila, jak to vypadá se synem ve škole a dostala jsem od ní velice moudrou a přitom naprosto jednoduchou radu, která mi pomohla se opět radovat ze života. Paní učitelka mi řekla, abych byla ráda, že syn je zdravý a přestala se trápit školními výsledky. Pomohla mi během kratičké chviličky změnit přístup a zaujmout pozitivní postoj. Přestali jsme se zaměřovat na školní prospěch a začali jsme hledat způsoby, jak synovi učení usnadnit. Změnili jsme i školu.

Můj tatínek mi vždy říkal: „Všechno zlé, je pro něco dobré, to si pamatuj.“
A měl pravdu.

Syn nakonec udělal přijímací zkoušky na střední školu, kterou zakončil maturitní zkouškou. V současnosti má velmi zajímavou práci, která ho baví a přítelkyni, se kterou si velice rozumějí a plánují svou budoucnost. Jsem naprosto přesvědčená, že přehodnocení přístupu a změna myšlení je právě to, co nám tehdy pomohlo.

To bylo jen několik situací, kdy mi pomohl pozitivní přístup, ve svých článcích se s vámi podělím i o některé další.   Velice si vážím autorů, kteří vydávají  pozitivně zaměřené knihy a tím, že čas od času zde budu uvádět některé jejich myšlenky a návody, bych jim za to chtěla prokázat svůj dík. Navíc si myslím, že není třeba vymýšlet vymyšlené a za každou cenu se snažit být originální, protože se vždy jedná o stejný princip, jen vyjádřený jinými slovy.  

„V každém neštěstí můžeme najít semínko stejně tak velkého nebo většího užitku.“ Napoleon Hill.

A já mu věřím.