Má zkušenost je taková, že když si něco přeji, musím si své sny, vize a přání nechat sama pro sebe. Jediný, s kým mohu má přání sdílet, je můj manžel a protože jsme rodina a současně jeden tým, proto naše plány do budoucna svěřujeme i našemu dospělému synovi. Dál už je to sporné. Vždy jsem měla pocit, že když se se svým přáním svěřím někomu dalšímu, začnou působit nějaké neviditelné síly, které se mi snaží mé přání překazit.
Dnes jsem se rozhodla napsat takové malé vyznání svým dvěma kocourům a své kočičce. Od malička jsem měla kočky moc ráda, protože mám ráda jejich povahu – naprostou upřímnost, neúplatnost, samostatnost, svéhlavost, čistotu, starostlivost, veselost, bezpodmínečné přátelství, toleranci, diplomacii, respekt…
Dnes bych Vás touto cestou chtěla požádat o podporu. Jak asi víte, můj zdravotní stav není v současnosti úplně ideální. Musím brát každý den silné návykové léky proti bolesti. Vím, že existuje lék, který by mi mohl pomoci, ale k tomuto léku nemám přístup.
Když se vám něco přihodí poprvé, je to chyba, náhoda, nepříjemná situace. To se může stát kdykoli a komukoli. Odpuštění je zde na místě. Po druhé, když se situace opakuje, pak se jedná o zkušenost, ze které si musíme vzít poučení. Protože jsme získali (v tomto případě tu zkušenost), odpuštění je nutnost.