Dnes bych se chtěla zabývat tématem, které mě provází celý můj život. Na výše uvedenou otázku já jednoznačně odpovídám, že místo soutěže já preferuji spolupráci a tvůrčí činnost. Neříkám, že soutěžení není správně, v jistém případě nás soutěživost posouvá dál za hranice našich možností. Se soutěživostí je to jako v jednom přirovnání o penězích, soutěživost je dobrý sluha, ale zlý pán. Když už soutěžit, tak vždy s pozitivním přístupem. To znamená, používat soutěživost jako motor na cestě k úspěchu ve prospěch celku. Jakmile zapomeneme na náš základní princip, tj. pozitivní přístup, najednou se ze soutěživosti může vyklubat boj o zdroj. A zde již může vše pozitivní, čehož jsme dosáhli, být nadobro zmařeno. Jakmile začneme s něčím nebo někým soutěžit pouze na základě boje o zdroj, tak dřív nebo později musíme prohrát. Soutěživost spojená s bojem nás stojí příliš mnoho sil.

Před nedávnem skončil na Prima Cool můj nejoblíbenější seriál Star Trek: Vesmírná loď Voyager. Mám ráda všechny série Star Treku, ale Voyager s kapitánkou Kathryn Janewayovou a její posádkou mám nejraději. Jeden z posledních dílů se jmenuje Prázdnota. Loď je vtažena do vesmírné anomálie, kde uvízlo již velké množství lodí. Nikomu se za dlouhou dobu nepodařilo dostat z anomálie ven. Vždy, když anomálie pohltí novou loď, je tato v rámci boje o přežití okamžitě napadena a vyloupena. Tato agresivní strategie se zdá na první pohled jako jediná možná pro zachování života v anomálii. Kapitánka Janewayová se však nechce smířit se situací, že by porušila své základní principy a rozhodne se, že založí alianci a společnými silami pak dosáhnou zdárného výsledku. Zprvu v možnost tohoto řešení nikdo nevěří. Její jednání se zdá být naivní, nelogické a neefektivní. Ona sama, proti obrovské názorové přesile, měla sílu stále přesvědčovat ostatní o nesmyslnosti boje a také dělala konkrétní kroky, kterými dokazovala, že to myslí vážně. Vyloučila ze své aliance jednoho člena, neboť porušil zásady a uloupil důležitý přístroj z jiné lodě. Ten přístroj kapitánka odmítla, protože jeho využitím by nepřímo vyjádřila souhlas s jeho krádeží.     Není mým záměrem vám zde převyprávět celý tento díl, podstatou je ta skutečnost, že spolupráce a kreativita má vždy větší šanci na úspěch, než agrese a zatvrzelost, což bylo krásně ztvárněno právě v této epizodě seriálu. Jako názorný příklad ho považuji za naprosto dokonalý. V průběhu tři čtvrtině hodiny je řečeno téměř vše důležité.

Na druhé straně soutěživosti se nachází tvořivost a spolupráce. Na této straně mince se můžeme setkat místo boje o zdroje s obranou hodnot. Když spolu soutěžíme a bojujeme o zdroj, tak přiznáváme, že zdroje jsou omezené, rozlišujeme, kdo má na zdroj nárok nebo co musí udělat proto, aby zdroj získal. Na sportovišti, kde jsou jen tři medaile, to má jistý význam. Omezený zdroj – medaile, kdo má na ni nárok? No přeci ten, který v dané chvíli byl pozitivně naladěný na výhru, ten, kdo v předchozím období pilně trénoval, ten, který šel do závodu s důvěrou ve své schopnosti. V kolektivních sportech jde však ještě o něco víc, tam k vítězství nevede jen soutěživost, co je hlavní složkou úspěchu je spolupráce a vzájemná důvěra. Jakmile některý člen kolektivu chce ukázat, že on je tím nejlepším a začne se prosazovat sám na úkor celku, nejenže se mu to nepovede, ale stáhne dolů i všechny ostatní. Pak se stane, že zdánlivě slabý kolektiv, který nemá žádného slavného člena, nakonec vyhrává. A opakuje se to stále dokola a dokola. Nepleťme si život se sportovištěm. V životě jsou zdroje neomezené. Jsou neomezené a to protože tvůrčí duch každého z nás má neomezené schopnosti.

V dávné minulosti na území Země žilo několik humanoidních druhů. Prosadil se jen jeden – Homo sapiens sapiens. Ke konečnému prosazení mu nepomohla soutěživost. Tím největším pomocníkem na jeho cestě byla spolupráce a tvořivost. Naši předkové začali spolupracovat a to je vystřelilo k evolučnímu skoku.  Oproti tomu člověk neandertálský  – velký bojovník –  zcela vyhynul!

„Zklamání se soutěžení, radost z pokroku

Musíme si uvědomit, že mezi soutěžením a pokrokem je veliký rozdíl. Když chceme soutěžit s druhými, můžeme se snažit vyhrát za každou cenu. Možná budeme myslet jen na to, jak můžeme druhé porazit. Když ale soutěžíme sami se sebou, víme, že abychom se zlepšili, musíme pročistit  svou vnitřní existenci.“

Soupeření, nebo překonávání?

Toto je rozdíl mezi soutěžením a pokrokem. Sebepřekonání závisí na naší vnitřní čistotě, vnitřní lásce, rozlehlosti a jednotě se zbytkem světa. Snažíme se při něm vypěstovat si univerzální dobrou vůli, zatímco při soutěžení s druhými tyto pocity mít nemusíme. V tu chvíli můžeme druhé vidět jako soupeře. Soutěžení může být jako boj s nepřítelem. Když se však snažíme překonat sami sebe, nemůžeme sami se sebou bojovat.“
Sri Chinmoy

Závěrem bych vás chtěla povzbudit, abyste vždy setrvávali v pozitivním přístupu, který nám jako vždy pomáhá zachovat si lidskost.

Můj přítel Jasoň Čepelka krásně shrnul tento princip v odpovědi, naší kamarádce,  s jeho svolením, tuto odpověď nyní zde předávám:

„Ahoj Blanko, boj tě určitě stojí spoustu energie a z vlastní zkušenosti mohu říci, že je to slepá ulička na cestě k dosahování výsledků. Uvědom si, že boj je model uvažování výhra / prohra. Vítězství při boji znamená prohru někoho jiného. Každá akce vyvolá reakci a v případě boje je tou reakcí obrana. Ideální je přestat bojovat a soustředit se na egosynergii, sladění a soulad zájmů. Při egosynergii je v souladu zájem jedince i skupiny, které je jedinec součástí a ten soulad je založen na strategii win-win (výhra-výhra). Z dlouhodobého hlediska je to jediný dlouhodobě udržitelný růst. Přeji ti, aby se ti brzy podařilo přeladit anténu z boje na flow (egosynergické plynutí s proudem). Jasoň“