Jako každý začátečník jsem se poté, co jsem zjistila, že život může být takový, jaký si ho sama zařídím, vrhla do pozitivního myšlení. Najednou jsem vše, co se mi nelíbilo, považovala za důsledek svých negativních myšlenek. Nutila jsem se do pozitivního myšlení, protože jsem si myslela, že je to všelék na všechny neduhy. Moc jsem si přála bydlet ve vlastním rodinném domečku a jezdit pěkným autem. Bylo mi 25 let. 

Čím víc se „snažíme“ na začátku své cesty pozitivně myslet, tím víc se svému cíli vzdalujeme.

V mnoha případech se nakonec stává, že se svých přání nadobro vzdáme.  A tady teprve nastává ta klíčová chvilka, která rozhodne, zdali nakonec uspějeme či nikoli. Na tomto rozcestí většina lidí začne pozitivní myšlení odsuzovat, svůj svět začne považovat za nepředvídatelný a o lidech, kteří myslí či jednají pozitivně, přemýšlejí jako o naivních hlupácích. Menšina však zjistí, že pouze pozitivně myslet nestačí a pokud si zachovali pozitivní přístup, tak dřív nebo později se svého přání dočká. Pouhé pozitivní myšlení bez pozitivního přístupu považuji za cestu do beznaděje.

Proto se moje stránky jmenují Pozitivní Přístup.cz. Proto považuji pozitivní přístup za základní ingredienci zdárného výsledku. Na počátku cesty je třeba mít pozitivní přístup, naději a důvěru, která se poté přetaví do víry. Víra však neznamená jen věřit, víra znamená vědět.

Po několika letech „snažení“, jsem se rozhodla, že s tím přestanu, protože to nikam nevede. Přání mi zůstalo, ale již jsem přestala tlačit na pilu. Začala jsem mít ráda svůj tehdejší domov a byla jsem vděčná za to, že ho mám.  A zde najednou nastal obrat. Náhle se objevily neuvěřitelné shody okolností – od nalezení krásného pozemku až po to, že konečně i banky (v té době) začaly poskytovat hypoteční úvěry. Úroky byly proti nynějším obrovské, ale další shodou okolností vláda na podporu výstavby schválila státní příspěvek, takže nakonec naše úroková sazba, byla na úrovni, kterou známe dnes. Ani ne za dva roky jsem již se svým manželem a synem bydlela v našem vysněném domečku, na místě, které do dnes považuji za jedno z nejkrásnějších. Nyní již opět myslím pozitivně. Ale je to úplně jiné pozitivní myšlení než tenkrát. Současné pozitivní myšlení mám na základě svého pozitivního přístupu, který se mi v životě osvědčil, a na základě svých zkušeností a získaných vědomostí. S tím původním se to nedá vůbec srovnávat.

 V současnosti pokrok již zas poskočil o něco dál. Vědci začali zkoumat lidský mozek, kvantoví fyzici začali výsledky svého bádání předávat dál populární formou. Svět se postupně mění, protože informace, které dřív znalo jen několik vyvolených, se dostaly napovrch.

Člověk má za den takové obrovské množství myšlenek, že uhlídat si je, je naprosto nemožné. Bylo však vědecky dokázáno, že když nahradíme jednu negativní myšlenku třemi pozitivními, tak je to naprosto dostačující. Není třeba se bát negativního myšlení, musíme si však zachovat pozitivní přístup, a když nějakou negativní myšlenku zachytíme, tak ji vědomě převedeme na pozitivní.

Dokonce, když si myslíme, že myslíme negativně, ale ve svých myšlenkách používáme zápory kladných slov (místo „špatně“ tak „nedobře“, místo „ošklivý“ tak „nehezký“), tak se v tu chvíli nejedná o negativní myšlení. Náš mozek totiž všechna záporná slova přetvoří na kladná, zápor ne nedokáže náš mozek totiž vnímat. A najednou zjistíme, že si myslíme, že myslíme pozitivně, ale výsledek je opačný. Jak je to možné? No úplně stejně jako v předchozím případě. Řekneme si -„To nebylo špatné (myslíme tím, že to bylo dobré)“, nebo „To nebylo ošklivé (myslíme tím, že to bylo hezké)“, mozek  si to však vyhodnotí jako „To bylo špatné, to bylo ošklivé“. Vidíte ten rozdíl?

Závěrem vás chci povzbudit, abyste si zachovali pozitivní přístup a nespadli do pasti pouhého pozitivního myšlení. Své myšlenky je správné kontrolovat. Kontrolovat a zjišťovat, jaká slova používáme, a jakým způsobem se programujeme. Ke svým myšlenkám musíme přistupovat pozitivně a nic si nevyčítat. Základní programy nám všem byly předány od našich předků, a našim předkům zas od jejich. Naše programy však vznikly v době, kdy nynější vědění bylo v plenkách a utajované před širokým obecenstvem. Každý z nás disponuje neuvěřitelně velkou mocí svůj mozek přeprogramovat.

Tak proč se do toho hned nedáme?

„Vaše slova vás osvobodí

Vaše vlastní slova, vyslovená nebo myšlená, vás mohou dovést ke štěstí. Vaše slova určí cíl vaší cesty i rychlost, jakou cíle dosáhnete. Dokážou měnit frekvenci DNA, utvářet vaši budoucnost a otevřít vám nekonečné možnosti, jak ovládnout svůj osud. Slova a myšlenky utvářejí váš charakter. Pohodlně se posaďte a naučte se vědomě ovládat svůj život PRÁVĚ TEĎ.“ 
Předmluva ke knize „Každé slovo má sílu“ od Yvonne Oswald – Změňte svůj jazyk a nastartujte svůj život.