Jako každý začátečník jsem se poté, co jsem zjistila, že život může být takový, jaký si ho sama zařídím, vrhla do pozitivního myšlení. Najednou jsem vše, co se mi nelíbilo, považovala za důsledek svých negativních myšlenek. Nutila jsem se do pozitivního myšlení, protože jsem si myslela, že je to všelék na všechny neduhy.
Přátelé jsou různí. S jedněmi je nám dobře, s jinými je zábava, další jsou tací, kteří nám tzv. „lezou na nervy“, ale i tyto považujeme za své přátele, protože mají jisté unikátní vlastnosti.
Chceme-li si vytvořit krásný a harmonický vztah s jinou osobou, je proto dobré od začátku se na ni dívat s respektem a tolerancí. Uznat, že má právo mít chyby a nedostatky a soustředit se pouze na její/jeho přednosti. Druhá osoba „zrcadlí“ nás samé, takže když na ni vidíme to krásné, sami se cítíme býti krásnými, platí to i opačně.