Máte-li více nepřátel než přátel, je čas na to, abyste přehodnotili svůj duševní postoj

Máte-li více nepřátel než přátel, je čas na to, abyste přehodnotili svůj duševní postoj

https://pozitivnipristup.cz/vice-nepratel-nez-pratel/

K1Dnes jsem si pomohla citací z knihy Pozitivním přístupem k úspěchu od Napoleona Hilla, která se stala inspirací pro založení těchto stránek. V knize je na každý den uvedena podobná úvaha. Ačkoli jsem text vybrala čistě náhodně (pokud náhody vůbec existují), tak mi přesně ladí s dnešním rozpoložením.

„Pokud počet vašich nepřátel převyšuje počet přátel, odpověď na tento problém spočívá nejspíše ve vás samotných. Zeptejte se sami sebe: „Jsem já ten typ člověka, kterého bych chtěl mít za svého přítele? Beru v úvahu také pocity ostatních, nebo myslím jen na sebe? Snažím se v ostatních najít to dobré, nebo se stále zaměřuji jen na jejich chyby?  Když se něco nevede, hledám řešení problému, nebo pátrám po někom, na něhož bych svalil vinu?“ V odpovědích na takové otázky můžete najít i odpověď na otázku: „Proč mám více nepřátel než přátel?“
Napoleon Hill

Mám to štěstí (nazývám to tak, i když vím, že jsem si tento stav vybudovala úplně sama), že ve svém okolí nemám vůbec žádné nepřátele. Dokonce si vůbec nevzpomínám, zdali jsem někdy nějakého nepřítele měla, kromě jednoho jediného případu ještě na základní škole. Tehdy k nám do třídy propadla jedna žákyně. Bylo to zakomplexované děvče, které na sebe pořád poutalo pozornost. A tak byla na ostatní spolužáky zlá. A my jsme se jí báli, hlavně já a ještě jedna kamarádka. Ta dívka to přesně vycítila, a tak pro mě bylo vždy setkání s ní o samotě v šatně velice bolestivé, protože jsem od ní dostala „nakládačku“.  Pokaždé mi vyhrožovala, že jakmile to někomu řeknu, tak dostanu dvakrát tolik.

Jednoho dne se však stala pro mě tehdy záhadná věc. Byly jsme opět samy dvě v šatně a schylovalo se k dalšímu útoku. Tehdy jsem však nezačala brečet a doprošovat se, aby mi neubližovala. Najednou jsem cítila, že se nemusím nechat od ní dál otloukat. A tak jsem se jí postavila a dala jí najevo, že se už nebojím, a že si ke mě už nic dál dovolovat nebude, jinak se budu bránit a nezaručuji jí, že neodejde s modřinami. A co se nestalo – otočila se a od té doby už k žádnému útoku nedošlo. Pochlubila jsem se své kamarádce a ta to zkusila také a ani jí už nikdy neublížila.

Tehdy mi pozitivní přístup (k sobě sama) pomohl překonat strach. Strach z lidí, kteří se snaží někoho zastrašovat. Poznala jsem, že to její chování bylo vlastně volání o pomoc, neboť neměla žádného přítele a neuměla si žádnou kamarádku získat. A tak jsem začala přistupoval i k dalším lidem, kteří se chovali jako ona. Tím, že jsem se jich nebála, mě už nikdy více nikdo neohrožoval. Ani šéf, kterého se báli všichni ostatní podřízení, ani nikdo další.

„Nikdy neustupujte, nikdy, nikdy, nikdy, nikdy, v maličkostech ani velkých  věcech, o kus ani o kousek, ledaže byste ustoupili cti a dobrému mravu. Nikdy  neustupujte před nátlakem, nikdy se nepoddejte zdánlivě zdrcující převaze  nepřítele.“
Winston  Churchill

To, že nemám nepřátele, není  tím, že jsem překonala strach, myslím si, že důvodem může být to, že jsem se rozhodla, že budu úplně jiná než moje spolužačka nebo, že se vždy snažím na tom druhém hledat to dobré a mít s ním pochopení. V této situaci bylo nejdůležitější to uvědomění, že spolužačka je vlastně nešťastné děvče, které hledá své místo ve světě, a protože nezná nic jiného, než agresi, tak se chová tímto způsobem. Vždy v budoucnu, když jsem se potkala s člověkem, který kolem sebe sršel zlobu a strach, tak jsem ho v duchu politovala.

Tak nyní již víte, jak jsem se vypořádala s osobou, která se ke mně chovala na základní škole nepřátelsky. Jak mi k tomu pomohl pozitivní přístup. V té době se moji rodiče rozvedli. Byla jsem dost citově vázána na svého tatínka, a proto jsem velice nelibě nesla maminčina nového přítele, později manžela. Můj nevlastní otec má velice komplikovanou povahu a je velmi těžké s ním vyjít. Dokáže to pouze několik jedinců včetně mě, mého manžela a syna. Jak jsem naznačila, nebylo to však tak vždycky. Stejně jako moje sestra jsem k otčímovi pociťovala jen to nejhorší. Kdykoli přišlo na něho, vždy to sklouzlo do obviňování, pomlouvání a dalších negativních věcí. Velice nás trápilo, proč si naše mamka musela najít zrovna takového divného člověka. Můj muž již tenkrát k němu přistupoval pozitivně. Nehodnotil ho, ani se aktivně nezúčastňoval rozhovorů na jeho osobu, případně se snažil situaci zmírňovat. Otčím se k němu choval daleko lépe, než ke komukoli jinému. Tehdy jsem si uvědomila, že nechci mít zkažený život tím, že budu na někoho permanentně naštvaná. Začala jsem se na něho dívat z jiného úhlu. Přestala jsem hledat chyby, ale začala jsem hledat přednosti. Navíc jsem si uvědomila, že jeho dětství nebylo vůbec lehké a zanechalo to v něm trvalé jizvy. Začala jsem mu všechno jeho chování postupně odpouštět. Tím jsem ho začala chápat. Netrvalo to ani moc dlouho a náš vztah se upravil. Nestal se z něho jiný člověk, to já jsem se musela změnit. Změnit negativní přístup na pozitivní. Pokud bych svůj přístup nezměnila, nikdy by nedošlo k této nápravě. A co je na tom nejlepší? Je Vám dobře. Máte ohromný klid v duši a jste vděční, že se nemusíte zabývat věcmi, které jsou nepříjemné. Je to štěstí? Možná, ale já i můj muž víme, že je to důsledek.  Důsledek našeho pozitivního přístupu k sobě. Důsledek našeho pozitivního přístupu i k druhým.

Máte-li ve svém okolí podobného člověka, ať příbuzného nebo souseda, o kterém si myslíte, že usiluje o váš klid a mír a chce vám jen škodit, věřte, že tomu tak vůbec není. Ten člověk pouze zrcadlí vás samé a váš negativní přístup vůči němu nebo vůči sobě samému. Udělejte obrat od negativního k pozitivnímu. Naučte se odpouštět a mějte pochopení pro druhou stranu. Hledejte na druhém to pěkné. Na každém člověku je možné něco dobrého najít. Začněte u maličkostí, ale vytrvale pokračujte. Každý den alespoň jednu kladnou vlastnost. Uvidíte, že jakmile s tím začnete, tak jak se bude zvyšovat počet kladných vlastností, které na této osobě najdete, tak poroste vaše pochopení pro její činy. Přestanete o ní smýšlet negativně a váš pozitivní přístup se začne zrcadlit i na povrch. Nedovolte, aby vaše mysl sklouzla zpět k negativnímu postoji vůči ní. Uvědomte si, že to negativní myšlení je pouze naučený program, který ve vašem mozku jede na setrvačník. Jednoho dne se zastaví a vy zjistíte, že soused nebo příbuzný už není nepřítel č. 1. Zjistíte, že se vám najednou lépe dýchá a cítíte v duši klid.

Tak to udělejte postupně se všemi osobami, které v současnosti snad nemůžete vystát. Najděte si k nim cestu, pochopte je a odpusťte jim. Nezapomeňte i na osoby, které již nejsou mezi námi. Znám případy, kdy někdo cítí nenávist ke svému rodiči, který je již dávno po smrti.

To vše však nebude mít kladný výsledek v případě, že zapomenete na toho nejdůležitějšího člověka na světě – na sebe sama. Agresor si vždy vybírá osobu, která o sobě smýšlí jako o oběti. Osobu, která si sama sebe neváží a která s nějakého důvodu si myslí, že musí být trestána. Útočník nebo oběť – to jsou pouze různé reakce na stejnou příčinu – nedostatek sebelásky a touha po lásce. Nehledejte chybu v jiném člověku, raději hledejte pozitivní řešení. Přestaňte sami sebe trestat a začněte mít sami sebe rádi. Jak poroste Vaše opravdová sebeláska, tak počet Vašich nepřátel se sníží na minimum. Váš pozitivní přístup je vaším  nejlepším pomocníkem na této cestě.

A to Vám ze srdce přeji.

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

68 − 60 =