Malá holčička se ptá pána: „Zas a Znova jeli spolu na výlet. Zas vystoupil a kdo tam zbyl?“ Pán odpoví: „Znova.“ Holčička tedy říká: „Zas a Znova jeli spolu na výlet. Zas vystoupil, kdo tam zbyl?“ A pán odpovídá: „Znova.“ Tak tedy dobrá. Holčička opět říká: „Zas a Znova jeli spolu na výlet. Zas vystoupil, kdo tam zbyl?“ A pán opět odpovídá: „Znova.“

A pořád dokola a dokola. Zas a Znova. Zas a Znova. Znáte to? Zas a znova slýcháte, co se má dělat, aby se člověk vymanil ze začarovaného kruhu negativních důsledků a zas a znovu, ten samý člověk dělá dál ty stejné věci. Pořád dokola a dokola. Bludný kruh, ze kterého vede jen jedna cesta. Přestat dělat stejné věci zas a znova. Začít dělat něco jiného, jiným způsobem. Zas a znova každý slýchá, že jediná cesta vede od sebe. A zas a znova se každý vymlouvá na okolnosti, na druhé lidi, na své dětství, na smůlu, na zaměstnavatele. Zas a znova odmítá přijmout absolutní zodpovědnost za své chování, za své myšlení, za svůj život.

Zas a znova vyhledává pomoc u druhých. Zas a znova tuto pomoc odmítá. Proč? Protože zas a znova slyší, že on se musí změnit. Zas a znova slyší, že nikoho jiného nikdy nikdo nezměnil. Jen osobním příkladem můžeme ukázat druhému cestu, on ji přijme nebo odmítne. Zas a znova si musíme uvědomit, že i ten druhý má svobodné právo se rozhodnout, jestli bude chtít naši cestu následovat.

Prastará východní moudrost nám říká, chceš-li něco změnit, začni u sebe. A stejně zas a znova si lidé stěžují, že je něco v nepořádku, že něco nefunguje. Že se jim něco nelíbí. Zas a znova říkají: „Nemám čas, bydlím na špatném místě, nemám peníze, nemám práci, nemám štěstí. Za to já přeci nemůžu, za to může stát, režim, politici a zlořádi.“ Zas a znova se žádný ze stěžovatelů nerozhodne, že půjde a věc opraví, trávník poseká, souseda pozdraví, něco nového se naučí, nabídne řešení místo pomluv, půjde svému štěstí vstříc děláním správných věcí, správným způsobem, ve správný čas. A zas a znova slyším: „To nejde, tomu ty nerozumíš, jsi naivní, ty žiješ na krásném místě, ty děláš, co tě baví,  ty máš štěstí.“ A já nato zas a znova říkám: „Uvědom si zas a znova, že štěstí je důsledkem nikoli příčinou.“

Stěžováním, hodnocením a sebelítostí vůbec nic nezměníš, ani stát, ani politiky, ani souseda či zlořáda. Nebudeš mít čas, nebudeš spokojen s tím, co máš a kde bydlíš, nebudeš mít peníze, ani práci, která tě baví a už vůbec nebudeš mít štěstí, které by sis tak přál, když se budeš chovat stále stejně zas a znova.

Zas a znova proto říkám, jediná cesta z této hádanky vede přes pozitivní přístup, vezmi svůj život do vlastních rukou. Zas a znova říkám, že pokud chceš něco změnit, začni sám u sebe. Zas a znova říkám, že nemůžeš pořád dělat stejné věci a přitom doufat v jiné výsledky. Zas a znova ti říkám, přestaň si stěžovat, hledej řešení a začni konat. Zas a znova ti budu ukazovat cestu, kruh se dá rozetnout na jakémkoli místě. Není třeba ho stále obíhat kolem dokola. Zastav se, rozhlédni se, uvědom si, že život je to nejkrásnější, co nás potkalo. Zas a znova si uvědom veškerou nádheru, která tě kolem provází. Zas a znova buď vděčný za každý okamžik ve tvém životě. Opravdu za každý. Zas a znova mě chceš přesvědčit, že to, co se ti stalo, ti moc ublížilo, že za to nemůžeš a že za to můžou jiní? Zas a znova odmítáš převzít za tu věc zodpovědnost? Zas a znova ti říkám, že dokud nezměníš přístup, dál budeš hrát roli oběti a stěžovat si na osud, na místo a čas, tak zas a znova se budeš potýkat se stejnými nepříjemnostmi, jako tomu bylo doposavad.

S pozitivním přístupem všechno vždycky končí dobře. Pokud ne, tak to ještě není konec.

Budu ti to říkat zas a znova. Budu ti to říkat tak dlouho, dokud to nepochopíš. Zas a znova ti říkám, probuď se. Svět je krásný a dokonalý v každém okamžiku.

Zas a znova…

 „Bože, dej mi odvahu, abych se snažil ovlivňovat věci, které ovlivnit mohu.
Bože, dej mi pokoru, abych se nesnažil ovlivňovat věci, které ovlivnit nemohu.
A Bože, dej mi moudrost, abych dokázal rozlišit mezi prvním a druhým.
(citace z Thomase Mora).“