Aha, ty víš, co nechceš, ale to vůbec nikoho nezajímá. Když myslím nikoho, tak opravdu nikoho. Když víš, co nechceš, tak jediný výsledek je ten, že nic pozitivního nedostaneš. Zkusíme to tedy znovu, zamysli se a konečně si odpověz, co vlastně chceš. Váháš, co by to asi mohlo být? Má to být věc? Má to být vztah? Mají to být peníze? Má to být nová práce? Nebo dokonce nové bydlení? A co nové auto? A chceš také cestovat na krásná nová…
Dnes se s vámi chci podělit o své dojmy ze setkání s úžasným člověkem, šamanem z Bali, Agungem a jeho žákem Komangem. Tento výjimečný člověk zavítal sem do České Republiky na základě pozvání mé kamarádky, která se stala při pobytu na Bali též jeho žákyní. Za Agungem na Bali létají lidé z celého světa a on nikdy za svůj život nikam nejel, ani neletěl, přitom jeho žáci jsou z celého světa – z Evropy, Ameriky či z Japonska.
Schopnost přát druhým – umění, které odlišuje úspěšné od neúspěšných a šťastné od nešťastných. Bill Gates říká, že podle míry přejícnosti dokáže člověku předpovědět život na desítky let dopředu. Má nepochybně pravdu. Bez tohoto charakterového rysu můžete podnikání zabalit. To je důvod, proč tak často vyzýváme k cestování. Protože schopnost přát druhým je něco, co u nás, bohužel, neuvidíte tak často jako jinde. Pokračování textu →: Zdroj: http://www.firstclass.cz/2014/05/proc-je-dobre-prat-jinym-uspech/
Pod pojmem pozitivní přístup si každý představuje něco jiného. Někdo si představuje, že být pozitivní znamená, že musí zachránit celý svět, druhý si myslí, že být pozitivní znamená, že naučí ostatní, co dělat, aby se měli i oni lépe. Nejčastěji se lidé domnívají, že pozitivní přístup je přístup sluníčkový, tedy velice naivní vidění světa, namlouvání si, že je vše jednoduché a snadno dostupné, a že je život peříčko.
Nestačí jen dělat správné věci, je k tomu navíc nutné dělat věci správným způsobem, tedy používat správná slova.
Hana Fialová 6.6.2014 Žily, byly na světě MALÉ a VELKÉ věci. Ty „věci“ byly mystické, kouzelné, prostě začarované. Kdo je začaroval? Začarovali si je sami lidi. Tím, že dali věcem, událostem a skutečnostem tento název… Co je ale zajímavé… když se sešli dva lidi, a začali si o těch VELKÝCH a MALÝCH povídat, nestačili se divit. Zjistili, že to, co je pro někoho MALÁ věc a začaly ji říkat i SAMO – ZŘEJMOST, bylo pro toho druhého VELKÁ věc, někdy taky…
Má zkušenost je taková, že když si něco přeji, musím si své sny, vize a přání nechat sama pro sebe. Jediný, s kým mohu má přání sdílet, je můj manžel a protože jsme rodina a současně jeden tým, proto naše plány do budoucna svěřujeme i našemu dospělému synovi. Dál už je to sporné. Vždy jsem měla pocit, že když se se svým přáním svěřím někomu dalšímu, začnou působit nějaké neviditelné síly, které se mi snaží mé přání překazit.
Dnes jsem se rozhodla napsat takové malé vyznání svým dvěma kocourům a své kočičce. Od malička jsem měla kočky moc ráda, protože mám ráda jejich povahu – naprostou upřímnost, neúplatnost, samostatnost, svéhlavost, čistotu, starostlivost, veselost, bezpodmínečné přátelství, toleranci, diplomacii, respekt…
Dnes bych Vás touto cestou chtěla požádat o podporu. Jak asi víte, můj zdravotní stav není v současnosti úplně ideální. Musím brát každý den silné návykové léky proti bolesti. Vím, že existuje lék, který by mi mohl pomoci, ale k tomuto léku nemám přístup.